Kdybyste se mě zeptali, kdo jsem a jak bych stručně vystihla svůj život,
asi bych vám odpověděla takto:

Vím, co chci, vím, co mám ráda a co ne. Vím, jaká je moje hodnota
a dokáži upřednostnit věci, které mě naplňují. Miluji svoji práci a všechno co dělám, dělám s láskou a vědomě. Jsem vděčná za svůj život, svoji rodinu, svoji práci a svoje zkušenosti.

Dnes dělám to, co miluji, co mě nabíjí a naplňuje. Několikrát jsem musela začínat znova od nuly, ale nebojím se toho, protože věřím sama sobě, svému profesnímu umění
a také znám krok za krokem, jak postupovat.

Umím si vytvořit silnou a stabilní klientelu,
bez ohledu na ekonomickou situaci v naší zemi.

Po maturitě v roce 1996 jsem si udělala rekvalifikační masérský kurz „Masér pro sportovní a rekondiční masáže mimo zdravotní sektor“. Pracovala jsem tenkrát v kanceláři na Pozemkovém fondu ČR a masáže jsem chtěla umět kvůli svojí mámě.

Natolik mě však masírování nadchlo, že jsem se rozhodla otevřít si živnost masérky.

Moje zdraví mi ukázalo, že tudy cesta nevede. Fyzicky jsem si musela sáhnout na dno, abych zjistila, že svoji drahocennou energii musím kultivovat a také uváženě vydávat.

Stála jsem před rozhodnutím, jak se svým životem naložím a zda jsem schopna s masážemi pokračovat.

Věděla jsem, že si musím najít systém, který bude funkční a účinný. Systém, který mi dovolí pomáhat druhým a přitom neubližovat sama sobě.

Po čtyřech letech práce v kanceláři jsem dala výpověď a začala studovat v Brně vyšší odbornou zdravotní školu, obor diplomovaný fyzioterapeut. Okolí nechápalo. Měla jsem zaměstnání snů - skvělé peníze, milý šéf, přátelský kolektiv a čerstvé povýšení... Věděla jsem však, že to musím udělat!

Moje podvědomí tušilo, že můj krok je správný. Věděla jsem, že pokud chci něco získat, musím se také něčeho vzdát.

Nové město, noví lidé, nový životní styl. Už jsem si nemohla dovolit vše, co jsem chtěla. Opět jsem se stala „chudou“ studentkou. Navíc v té době si moje zdraví sáhlo na své absolutní dno.

Studium mi ale vše vynahradilo. Byla jsem nadšená! Celé tři roky jsem hltala každou větu z úst skvělých lékařů a fyzioterapeutů. Uvědomovala jsem si cenu informací. Každý masérský kurz stál několik tisíc a tady jsem studovala na státní škole ZADARMO.

Spolužáci mě nenáviděli za moje všetečné otázky :). Dokud přednášející dotaz nezodpověděl, nesměl nikdo ze třídy odejít na přestávku.

Největší částí studia byla anatomie, fyziologie a patofyziologie pohybového systému. Každý den jsem se dozvěděla tolik zajímavých věcí o lidském těle! Nikdy jsem netušila, že se v něm odehrává takové množství akcí a reakcí a to všechno v jednotě, souladu a harmonii.

Čím více jsem o svém těle věděla, tím větší úctu a pokoru jsem k němu měla. Není samozřejmostí, že vše funguje jak má, je to zázrak! Pochopila jsem, že pokud něco nefunguje, musím se zaměřit na to proč a co s tím...

A hlavně, že zodpovědnost za své zdraví mám ve svých rukou! Začala jsem cvičit jógu a zkoušet různé systémy zdravého stravování. Začala jsem se léčit homeopatií a tradiční čínskou medicínu.

Během studia fyzioterapie jsem o víkendech masírovala doma své věrné klienty. Chtěla jsem se po škole vrátit do své praxe a časem si udělat vlastní fyzioterapii. To se ale nestalo. Masérnu i s klienty jsem přenechala sestře a odešla za svým milovaným přítelem Radkem do Prahy. Právě otvíral masérskou školu na Vysočanech.

V Praze jsem si našla místo na rehabilitační ambulanci a ve volném čase mu pomáhala s rozjezdem školy. Přednášela jsem anatomii, plánovala kurzy, oslovovala lektory zajímavých masáží a terapií, uklízela, připravovala účetní podklady. Prošla jsem si každou pozicí ve firmě.

Po půl roce na ambulanci jsem pochopila jak to ve zdravotnictví chodí. Práce mě přestala naplňovat, protože můj názor byl zcela odlišný od zajetých kolejí našeho zdravotního systému. Odešla jsem z rehabilitace a věnovala se naplno škole a centru masáží.

Po několika měsících jsme se přestěhovali z temného suterénu do krásných světlých prostor druhého patra. Měla jsem pocit, jako bychom vylezli z myší díry na svět, jako bychom se „narodili“.

Během několika dalších měsíců kurzy běžely ve dvou učebnách, obchod s masážními prostředky byl plný nejrůznějšího zboží a moje krásná malá masérnička s čekárnou nezahálely. Měli jsme několik externích spolupracovníků. Škola se rozjížděla závratnou rychlostí.

Rozhodla jsem se pro studium tradiční čínské medicíny na TCM Institutu v Praze. Již dlouho jsem pročítala různé knihy a myslela si, že škola bude jen jakýmsi prohloubením. Mé osmileté samostudium vystačilo na první dva bloky v přípravném semestru. Pak začala dřina. Mozek se mi nafukoval a vypadalo to, že se do něj víc vejít nemůže. Mám dojem, že se mi i sešikmily oči :)

Během přípravky jsem otěhotněla s druhou dcerkou Kristýnkou a studium jsem na dva roky přerušila. Narodila se v srpnu 2008. Znovu jsem opustila svoji rozjetou masérskou praxi a dokonce i manželovu školu masáží.

V té době to již byla společnost s ručením omezením se třemi zaměstnanci, třemi brigádníky a více než desítkou externích spolupracovníků. Já se více věnovala dětem a na firmu neměla čas. Půl roku jsme bydleli na Vysočině a pak se přestěhovali do domečku po Radkově babičce kousek od Prahy.

V roce 2008 přišla ekonomická krize, která se dotkla i nás. Když jsem se po dvou letech vrátila do vedení firmy, stála na pokraji krachu. Nebyla schopna uživit tolik lidí. Začalo propouštění, opustili jsme polovinu pronajímaných prostorů. Kancelář jsme si přestěhovali do obýváku.

Masérnu na poliklinice jsem také zavřela. Po zvážení pro a proti jsme se rozhodli firmu prodat, ale nepodařilo se nám to.

Jeden ze zaměstnanců nám nabídl, že si koupit nemůže, ale že si ji pronajme za provizi z kurzů. Kývli jsme a oddychli si. Posledních pár let jsme pracovali bez přestání. Velká zodpovědnost za firmu, zaměstnance a rodinu, a práce 24 hodin denně a 7 dní v týdnu byly příčinou totálního vyčerpání. Byli jsme vyhoření a unavení, potřebovali jsme si odpočinout.

Po roce nám oznámil, že končí. Tušila jsem to, protože provizi nám již několik měsíců nezaplatil a jeho komunikace s námi chladla a slábla. Byla jsem již odpočinutá a vrátila se mi chuť pustit se do toho znovu.

Na Vysočanech jsme ale prostory opustili. Zbyly dluhy za pronájmy, odstupné zaměstnanců, účetní firmy a právníka. Celkem téměř půl milionu.

Našla jsem učebny v centru Prahy, kde jsme mohli pronajímat jen vybrané dny a navíc s možností uskladnění našich masérských stolů a výukového materiálu. Pokud kurz byl, zaplatili jsme, pokud nebyl, nemuseli jsme platit. Začali jsme znovu od nuly (spíš hluboko v mínusu), ale s novou chutí.

Učili jsme s manželem sami, tak, jak na začátku. Po roce jsme si již mohli dovolit stálý pronájem a tak jsme se natrvalo zabydleli na Karlíně.

Dokončila jsem studium Tradiční čínské medicíny a působila kousek od Václaváku u kamarádky v její masérně. Střídaly jsme se, takže masérna byla využita na 100% času a já platila jen provizi za platícího klienta. Pokud jsem nevydělala, neměla jsem náklady.

Kurzy i moje praxe se zase rozjely a já se rozhodla, že přestanu učit a budu se věnovat jen klientům. Plánovala jsem, že si koupím větší prostory, kde budu mít svoji ordinaci a zbylé pronajmu.

V té době jsem potřetí otěhotněla. Žádné z našich dětí nebylo plánované, ale tohle bylo vážně nečekaně neplánované :) Přesto jsou všechny holčičky chtěné a milované. Předala jsem svoji rozjetou praxi mezi své kamarády a kolegy, školu jsem kompletně přenechala manželovi.

Anežka se narodila v lednu 2015 a já se rozhodla, že tentokrát budu matkou na plný úvazek.

V průběhu mateřské jsem se zamilovala do on-line vzdělávání. Byla jsem nadšena z možnosti, jak se vzdělávat nebo i naopak předávat své zkušenosti dalším.

K počítači jsem si mohla sednout, když jsem měla čas a nikdo mě nerušil. Nepotřebovala jsem shánět a platit hlídání, učila jsem se, kdy se mi to hodilo. Mohla jsem si vybrat svého guru, od kterého jsem se chtěla učit a nemusela za ním fyzicky jet třeba několik stovek kilometrů.

V posledních 15 letech jsem stála u zrodu mnoha desítek nových profesionálních masérů a mohla jim předávat své zkušenosti. Tato práce mě neuvěřitelně naplňuje, zejména odezvy masérů, kteří mohou využít mých zkušeností a postupů. Mnohým jsem se stala mentorkou.

Všimla jsem si, že často v prvních letech své praxe řeší stejné strachy a překážky, které jsem na svém začátku měla i já. Připadá mi, že proces „kvašení“ je stále stejný, že všichni procházíme stejným nebo alespoň dost podobným profesionálním vývojem. Pokud tento proces známe, je jednodušší a rychlejší dostat se od startu k vytouženému cíli. Zkušenosti druhých nám mohou pomoci jako návod nebo recept a usnadnit nám cestu.

Na plánování je velmi důležité ujasnit si cíl (například můj cíl je ordinace rehabilitace s využitím alternativních postupů a také využití moderních technologií při on-line vzdělávání). 

V lednu 2019 jsem nastoupila na poloviční úvazek do nemocnice v Říčanech. Měla jsem dva důležité důvody, proč se vrátit do zdravotního systému, ze kterého jsem před lety doslova utekla. První z nich byl zdroj příjmu a druhý (pro mě důležitější) dodělat si oficiální praxi, abych mohla zažádat na Krajském úřadě o nestátní zdravotní zařízení v oblasti fyzioterapie. Brala jsem to jako nutnost, kterou vydržím 2 roky.

V nemocnici na ambulanci jsem pořád a moc se mi tam líbí. Za těch 15 let, které jsem byla mimo zdravotní sektor se mnoho věcí změnilo (i když ne zcela zásadně). Pacienti jsou všeobecně více zodpovědní ve svém přístupu k terapii a jsem doslova nadšená z mezioborové spolupráce ve zdravotnictví.

Provázanost s dalšími odborníky (ortopedie, interna - sonografie) je výborná. Minimalizuje to riziko poškození pacienta. Zdraví pacienta by mělo být vždy na prvním místě, ať už se jedná o klasickou nebo alternativní medicínu.

Nesmím zapomenout ani na výborné přímé nadřízené a také kolegyňky, díky kterým ráda chodím do práce -  je to moje druhá rodina. Už když jsem se byla informovat na možnost nastoupit, byla jsem vřele "vtažena" do kolektivu. Ještě před oficiálním lednovým nástupem jsem dostala pozvánku na vánoční večírek a děvčata z rehabilitace mě tam hned adoptovala :) do své rodiny. I díky kolegyním jsem pozměnila svůj původní plán a i když mám svou "povinnou praxi" hotovou, ráda zůstávám dál.

Trochu jsem se posunula od "chronicky bolavých zad", které byly vždy základem mé praxe. Nyní mě to směruje i k akutním výhřezům plotének, pooperačním lymfedémům, dysfunkcím pánevního dna, diastáze, skoliózám, vadnému držení těla u dětí a dospívajících a s tím spojenou hyperpronací nohy uváděnou jako "funkční plochonoží". Velmi zajímavou diagnózou jsou i k polohově vázané závratě.

On-line kurzy a jiné produkty mám v hlavě už mnoho let, ale vždy jsem je odsouvala pro "nedostatek času". Koronakaranténa mě nakopla. Najednou jsem si uvědomila, že je potřeba už nic neodkládat a pustit se do akce. V karanténě vznikly dva úžasné kurzy - Míčkování hrudníku a zad a Reflexní terapie nohou I.

Na tyto kurzy jsem měla tak krásné ohlasy, že jsem se i po ukončení karantény pustila do dalšího kurzu Reflexní terapie III. - diagnostika a plánuji postupně všechny své kurzy spustit on-line formou. Vzájemně tak s mými posluchači šetříme čas - já vše nemusím vykládat znovu a znovu a oni si mohou vše přečíst nebo shlédnou kdykoli se jim to hodí. Spolu se pak uvidíme pouze na praktické části ke kurzu.

Moc mě to baví a protože již mám za sebou několik návazných praktických seminářů, musím vyhodnotit, že i výtěžnost pro účastníky je mnohem  větší.