Záleží jen na tobě

Jsem workoholik a požitkář v jednom

Moje práce mě baví a naplňuje a když se do něčeho pustím, nevím, kdy přestat :). Ráda si ale udělám také volno, čas pro sebe a relaxaci.

Dlouhé roky jsme s manželem Radkem jen pracovali od nevidím do nevidím. Když do toho ještě přibyly děti, měla jsem pocit, že nemám čas se ani pořádně vyspat.

Loni jsem měla krizový rok. Měla jsem pocit, že stojí všechno za houby, všechno mě štvalo. Měla jsem pocit, že ničemu a nikomu nerozumím.

Životní role se vzájemně ovlivňují

Shodou okolností mi kamarádka řekla, že viděla moc pěkné video Nevýchovy. Ze zvědavosti jsem shlédla Nevýchovný rodičovský seriál. Poznala jsem se v rodičovských rolích „učitel“ a „policajt“. Brečela jsem sama nad sebou a nad tím, co páchám na svých dětech. Nejhorším sebepoznáním bylo uvědomění, že i ve vztahu ke svému muži učiteluji a policajtuji na každém kroku.

Rozhodla jsem se to změnit a stanu se rodičem a ženou „parťákem“.

Nevýchova je o laskavém přístupu výchovy s provokativním názvem. Pustila jsem se do jejich on-line kurzu a v průběhu několika měsíců se mi změnil celý život.

Naučila jsem se dívat na svět z jiného úhlu pohledu a nejvíce jsem nahlédla do sebe a začala měnit svůj přístup k sobě i druhým.

V pátém týdnu kurzu jsem pochopila, že tady nejsem jen pro práci a pachtění se, ale že si musím najít čas pro sebe a upřednostnit se. Tuto myšlenku znám již dlouho, ale teď byla ta správná chvíle, kdy jsem s pomocí Nevýchovy začala svůj život konečně žít.

Ze všeho nejdůležitější je zastavit se, nahlédnout do sebe a zjistit, co je pro mě v životě důležité. Co chci, co nechci a také jakou cestou se k cíli vydat. Potom už stačí jenom žít v souladu se svou pravdou. Nevnucovat ji druhým, ale umět si ji ustát sama před sebou.

Zklidnit mysl a být v tiché přítomnosti

Minulý týden jsem strávila se svojí nejstarší dcerkou Ladunkou dovolenou u moře a moc jsme si to užily. Užily jsme si hlavně vzájemnou přítomnost a možnost mít čas jen samy pro sebe. Ten týden mi hodně dal. Hodně jsem se o ní dozvěděla, nejen ze slov, ale i z pozorování. Vůbec celou dovolenou jsem měla v takovémto duchu. Klid, pozorování a naslouchání.

Protože s námi byly i další maminky s dětmi a já trpím profesionální deformací :), došlo mi, že mnoho „patologií“ vytváříme svým dětem samy. Neustálé hlídání, abychom je správně vychovaly (a mnohdy nejen děti, ale snažíme se vychovávat i dospělé okolo sebe) vyvolává zbytečné napětí ve vztazích i v lidech samotných.

Takovéto neustálé kontrolování nám také nedovolí pozorovat okolí v tiché přítomnosti. Pozorováním druhých se vždy hodně dozvím sama o sobě. Dojde mi mnoho důležitých věcí. Tentokrát to bylo poznání, že hlavně úhel pohledu je velmi důležitý.

Nezáleží až tak na situaci, kterou prožíváme nebo ve které se nacházíme. Záleží hlavně na tom, jak my sami se na danou skutečnost díváme.

Je to moje volba

Při jednom ránu, se Ladunce něco nelíbilo a měla své otrávené řeči. U několikátého nespokojení jsem jí řekla, že mě to nebaví, pořád poslouchat jak je všechno špatně a nic není dobré… že je to její přístup a že mi vadí poslouchat její negativismus. Že říká „to nejde“ ještě předtím než to vyzkouší.

Její odpověď mě velmi překvapila. Řekla mi, že já zase vidím všechno moc pozitivně! V tu chvíli mi došlo, že je to moje rozhodnutí. Protože když vidím věci jako špatné, vidím viníka v druhém, tak mám pocit bezmoci. Bezmoci, že s tím já nemohu nic dělat a musím to snášet.

Když však vidím situaci a sebe v ní jako součást, mám volbu s tím něco udělat. Negativní věc vidím jako poučení a příležitost naučit se věci dělat jinak. Vždycky si vybírám tuto možnost. Chci být pánem svého času a svého života a štěstí.

Náhody nebo utvrzení?

Odpoledne jsem si četla knihu Snězte tu žábu! od Briana Tracyho. Je to skvělá kniha o tom, jak si vybírat priority ve svém životě a efektivně plnit své úkoly. V kapitole „Vypěstujte si pozitivní duševní postoj“ píše o tom, že optimismus si lze vypěstovat. Dále popisuje pozitiva optimistického přístupu. Tohle se mi moc líbilo a také hodilo do krámu. Přečetla jsem to Ladunce a pak jsme si o tom povídaly.

Líbí se mi její názory. Mám ráda její kreativitu a schopnost poradit si. Oceňuji, že je ochotná přijmout novou myšlenku a pracovat na sobě. Vidím ale, že je důležité, aby si na mnoho věcí přišla sama, bez nátlaku a vnucování „rad rodičů“. Každý máme svobodnou volbu a svoji cestu.

Mám ráda svá rozhodnutí

Jsem ráda, že jsem rozhodnuta dívat se na svět optimistickýma očima. Je mi v tom totiž dobře. Vážím si sama sebe za toto rozhodnutí a svůj úhel pohledu, kterým se na svět dívám.

Připomíná mi to rozdělení moře v Caorle. Na konci východní pláže jsou dřevěné piloty, které vytváří hráz v moři. Z jedné strany vstoupíte do vody pozvolna a příjemně.

Za piloty je však již od okraje hluboké moře, studené a na pohled děsivé. Je jen na vás, odkud do moře vkročíte. Můžete si vybrat cestu pozvolnou, příjemnou a bezpečnou nebo vstoupit do hlubin. Rozhodnutí je jen na vás.

Dovolenou jsem si moc užila, mnoho jsem se naučila, mnohé jsem pochopila. Jsem ráda, že jsem se rozhodla strávit ji se svou úžasnou dcerou. Vztahy se posilují, když o ně pečujeme. Důležitou péčí o ně je také přítomnost, pozornost, respekt a pochopení. To je to parťáctví, které se můžeme naučit ve vztahu vůči druhým. A nejlepší na tom je, že pokud se to naučíme, staneme se parťákem i sami sobě.